Pokud kapela vydá novou desku po rovném tuctu let tvůrčího pauzírování, posluchač musí chtě nechtě zpozornět a trochu počítat se změnami v kreativním kurzu. A nebo rovnou s poměrně radikální přestavbou. Norové VEMOD representují spíše druhou variantu, stále se sice drží v ranku atmosférického black metalu, nicméně tato škatulka, jakkoli široké rozpětí má, jim začíná být těsná. Před dvanácti roky vyšel debut "Venter på stormene" a představil VEMOD jako sestavu, která se svým poměrně specifickým pojetím žánru v zástupu konkurentů rozhodně neztratila. Rozlehlé, letargicky se přelévající a jen lehce se měnící melodické plochy mě baví i dnes, stejně jako komorní instrumentálka "Altets Tempel", kde se seveřané noří do ambientních poloh po vzoru sestav typu LUSTRE.
Co je tedy v norské kuchyni nového? Úvod "Der Guder Dør" dramatičtější změnu kurzu ještě nesignalizuje, jede se v rychlém tempu, bicí tradičně dusají a ani melodie nemají k debutovému albu zas až tak daleko. Postupem času je však stále více znát, že Jan Even Åsli a Eskil Blix nasměrovali VEMOD do mnohem více odlehčených atmo-black metalových hájemství. Člověku se ani nechce věřit - vzhledem k dalším projektům, na kterých se pánové participují - že jsou tak citlivé a zranitelné duše. Současná produkce je vznosnější, majestátnější a mnohem epičtější než na "Venter på stormene". Ostré kytarové hrany jsou obroušeny, prostor dostávají rozmáchlé, na první poslech návykové melodie, občas dojde i na křišťálově čisté vokály. "The Deepening" posouvá sound VEMOD od relativně úsporného atmosférického blacku směrem k post-blackovým nebo dokonce rovnou k post-rockovým břehům. Mráz svírající severské hvozdy povolil, jeho místo zaujala hořkosladká melancholie a posmutnělost po vzoru kapel typu GRIFT, HERETOIR, FALLS OF RAUROS, FEN a nebo ALCEST (kdyby třeba na "True North Beckons" hostoval Neige, nemohli bychom se tomu vůbec divit). Výše uvedená skladba je spolu s překrásným závěrečným eposem "The Deepening" vrcholem druhého alba VEMOD. Ten kontrast blackovějších výpadů s křehoučkou a jemně vyšívanou melodikou a až nepříjemně stísněnou atmosférou je bez přehánění impresivní.
Pokud máte rádi black metal a slůvka "post" a "melancholic" jsou pro vás příjemnými bonusy, nemůžete s "The Deepening" udělat byť jedinou chybu. VEMOD jsou po dvanácti letech mnohem méně black metal, ale o to více art. Vypilované, do nejmenšího detailu poskládané, do sebe uzavřené a v celkovém výsledku velmi intimní album. Album, které si krásně hraje s vašimi náladami. Jednou je vznosné a epické, za chvíli zkroušené a odevzdané a jindy zase melancholicky rozvláčné. Kouzelná, citlivá deska, která vás ve vašich "slabších momentech" nemilosrdně rozebere do posledního šroubku. Strhující dílo, jehož síla s opakovanými poslechy neustále roste.